neděle 15. února 2015

JISKRA HRAJE SICE SRDCEM, ALE JAK SE ŘÍKÁ, NA POSRANÉHO AJ HAJZL SPADNE


STRÁŽNICE – ŠAROVY 6:10
Celý rok nedokážeme dotáhnout do vítězného konce několik mistráků a ztrácíme vedení v koncovkách zápasů. A že jich bylo. Se Žďárem doma 5:1, v Brně 6:3, venku se Šarovama dokonce 7:3. Jestli je to věkem budeme muset rozebrat asi až po konci sezóny. Na rozbory je ještě čas, ale fakt, že jsme s Šarovama museli minimálně bodovat, aby žila ještě slušná naděje na záchranu v letošním ročníku 3. ligy.
Všechno jsme směřovali k sobotnímu utkání a byla znát i velká rivalita v týmu, který jak tvrdí Jara Kolůch, máme nejvyrovnanější z celé soutěži, takže nominaci na sobotu jsme nechali až na čtvrtek, kdy jsem z ní vypadl já, když jsem těsně prohrál palcovací souboj ala Vyvolení 2:3 se Zdendou Morávkem.
Předehrávka zápasu byla vyhlášena jako zápas roku a do propagace investováno dost času a úsilí, takže se očekávala i návštěva roku. Ta se nakonec dostavila a plná hala 40 diváků hnala domácí do boje. To ale předbíhám.
Že je něco špatně jsme tušili už v pátek, když nám naše jednička Jeňa Marek řekl, že trénink vynechává, protože to vypadá na chřipku, která se taky v sobotu projevila v plné síle a už dopoledne bylo jasné, že naše palcování nic nevyřešilo a tak jsem dostal šanci i já. Po příjezdu Jardy ze Znojma jsme tušili další problém. 3 paraleny v noci, které do sebe nacpal, nevěstily nic dobrého. Do zápasu přesto nastoupil. Další problém byla nesehranost nově vytvořené čtyřhry Mira, Jarda, kteří spolu ještě nikdy nehráli a měli nahradit tak naši 90% čtyřhru dua Marek a Marek. Za těchto změn se šlo do zápasu s tím, že to musíme stejně uhrát i tak. Věřili jsme, že naši skvělí fanoušci nás v tom nenechají.
Matematika byla jasná. Hostující Šarovy s playerem těžkého kalibru Karlem Bojkem, který neměl ve Strážnici prohrát, nastupují do každého zápasu prakticky s vedením 4:0. Karel prostě až na pár případů v této soutěži neprohrává. Zbylých 6 bodů Šarov měl dohrát zbytek týmu Jahůdka, Křen, Strejček. Pokud jsme chtěli vyhrát, vedla cesta právě přes tyto 3 hráče a 1 čtyřhra byla minimum.
Čtyřhry… Tato disciplína dostala díky nemoci velkou trhlinu a protože naše 2. sehraná čtyřhra Morávek, Jamný dostala pár Bojko-Křen, vypadalo to už od začátku špatně. Už na čtyřhry byla hala vyprodaná Emotikona smile a my jsme nechtěli fanoušky zklamat a podělat zápas hned na startu. Jarda s Mirou nakonec prohráli a povinnost na zachránit hratelný stav 1:1 byl na nás. Po tahanici jsme se dostali do 5. setu a tam jsme prohrávali už 7:2. V tomto momentě jsem řekl Zdendovi, že už jsme minule otáčeli i 8:3, tak to pojďme zopakovat. Stav 10:10 a hala ani nedýchala. V závěru nám přálo i trochu štěstí a nakonec jsme to zvládli 13:11 a znovu se mohli nadechnout. Zápas se do stavu 5:5 vyvíjel dle scénáře, ale potřebné 2 body na účet Petra Jahůdky se nám nepodařilo urvat. Bohužel ho měli na lopatě Zdenda a Mira, kteří prohráli oba 2:3, přitom Zdenda srovnával z 0:2 na 2:2 a vedl 5:2. Závěr prohrál 7. Mira dokonce vedl 2:0, ale nakonec taky podlehl a protože Karel si jel po svém a bodoval ve všech 3 zápasech bylo zle a stav 9:6 pro Šarovy byl nekompromisní. Jarda bohužel nedokázal vzdorovat 2 soupeřům najednou a i díky začínající nemoci nebodoval.
Bylo jasné, že pokud chceme hrát ještě aspoň o remízu, musel jsem podat životní výkon a porazit Karla Bojka, který zatím neztratil ani set. Šel jsem na to. Většina lidí v hale sledovalo už rozehraný zápas Jardy s Luborem Křenem, ve kterém už bohužel mlel z posledního, ale na vedlejším stole jsem po 1. setu upoutal pozornost našeho kotle i já, protože jsem vedl s Karlem Bojkem 1:0. Cesta vedla přes dobrý servis a příjem, což se mi kupodivu dařilo a přetavil jsem to rovnou do vedení 2:0. V této chvíli to vypadalo na šanci na remízu, ale Karel je těžký ořech a nechtěl připustit překvapení večera. Bylo jasné, že pokud nezvládnu 3. set a půjdu na další 2 a bude zle. Ve 3. setu jsem sahal o 2 míčky po vítězství. Bohužel jsem prohrál 9 ve 3. setu a boj o naději pokračoval. V posledním setu jsem už prohrával 7:3, ale dřel jsem dál a donutil Karla k timeoutu za stavu 8:9. Ten mu bohužel pomohl a zápas ukončil. Překvápko se nekonalo, ale poprvé v životě jsem si mohl plácnout s našim kotlem i po prohraném zápase. Chyběl fakt kousek. Prohra 6:10 sice zamrzí, ale za daných okolností jsme se drželi. Jak by řekl Jarda Jágr, je to jen sport.
Celý zápas provázela parádní atmosféra a to i díky fanouškům hostujících Šarov, kteří rozbalili svůj kotel s piknikem jako někde na MS v Rallye Švédsko v lese u trati. Jen ten rozdělaný oheň jim tam chyběl. Ten ale nahradili dobrou ohnivou vodou, škvarky a kysaným zelím Emotikona smile, basou piv a klaksonem s bubny. Souboj tak neprobíhal jen za stoly, ale i mezi fanoušky. Těm našim patří velký klobouk dolů, protože vydrželi přes 3,5 h sedět a bez přestání fandit. Musím jim asi zase něco sestříhat Emotikona smile.
Po zápase se znovu potvrdilo, jaký je rozdíl mezi fotbalem a pincem. Ve fotbale si se soupeři po zápase asi nikdy nesednete na pár klobás a pár pohárků vína, u kterých celý zápas a život vůbec rozeberete i spolu s oběma tábory fanoušků. To se stalo i po tomto zápase. A že tvrdé jádro hostujících fans nenechalo nic náhodě, dodali k právě námi uvařeným klobáskům svoji hořčici z kabele, protože my jsme na ni zapomněli. To prostě nevymyslíš. To se musí zažít Emotikona smile.
4 kola před koncem ztrácíme na záchranu 4 body, takže šance jsou malé. Ale dokud je naděje, budeme bojovat, protože Jiskra hraje srdcem…
Body Strážnice:
Čtyřhra Jamný, Morávek 1, Jamný 2:2, Kubina 2:2 Morávek 1:2, Marek Jarda 0:3
Body Šarovy:
Čtyřhra Jahůdka, Strejček 1, Bojko 4:0, Jahůdka 4:0, Strejček 1:2, Křen 0:3
Diváků 40 (50% z kapacity 80)
Report: Petr Jamný

Žádné komentáře:

Okomentovat